Rozsáhlý mayský solivar továrních rozměrů odkryli archeologové v Belize v laguně Paynes Creek. Pochází z klasického mayského období 300 - 900 po Kr. V oblasti o rozloze 5 km2, která v dnešní době leží pod hladinou moře nebo ji pokrývají mangrovové houštiny, nacházíme 110 jednotlivých samostatných pracovišť. Na každém z nich Mayové získávali krystalickou sůl odpařování mořské vody v hliněných nádobách nad ohněm. Celková produkce za čtyřměsíční suché období od března do června, kdy zařízení mohla fungovat, dosáhla 600 tun. O rozsahu solivaru svědčí mimo jiné 4.000 nalezených střešních trámů.
Co s takovým množstvím soli dělali? Odpověď přinesla analýza opotřebení mnoha nalezených kamenných nástrojů, které vidíme na obrázku. Heather McKillop z Louisiana State University z Baton Rouge vysvětluje: „Byla jsem překvapena, že většinu z těchto nástrojů zřejmě používali na řezání a škrabání ryb nebo masa. Nasolování ryb mohlo představovat významnou součást činnost solivaru. Po očištění a nasolení je vyváželi na vnitrozemské trhy.“ To by vysvětlovalo častou přítomnost rybích kostí i v lokalitách mayské říše vzdálených od moře. Bohužel agresivní prostředí mořské laguny a bahnitých mangrovových houštin neumožňuje hypotézu doložit nálezem rybích kostí přímo v solivaru. Pokud tam byly, do dnešní doby by se rozpustily.
Ivo Kaipr 17.10.2018: Stejně je zvláštní, že i když měli tak velké podniky a tak velké potřeby transportu, nepoužívali kolo, neměli vozy. Nosičů bylo dost?
19.10.2018: Je docela dobře možné, že kola ani vozy Mayové neměli, protože jim chyběla vhodná tažná zvířata. Nosičů soli zjevně bylo dost. Uvážíme-li, že náklad pro jednoho nosiče o váze asi 20 kg pokryl roční spotřebu asi sedmi lidí, nejeví se to nereálné. Jednou ročně se někdo z rodiny mohl vypravit i do velmi vzdáleného solivaru.
Ivo Kaipr 15.12.2018: Jo, takhle se to traduje. Podivuhodné je, že nevynalezli ani hrnčířský kruh (což jim zase ale dovolilo vypracovat techniky tvorby nádob, které zase naše kultura víceméně opustila). Jedině že se našla jakási hračka s kolečky. Přitom v té nejstarší kultuře, u Olméků, nacházíme v jakémsi významném rituálním postavení míčovou hru, kde se kaučukový míč musel prohodit kruhem a směl se odbíjet jen určitými částmi těla- takže toho kutálení museli mít kolem sebe při trénování od dětství dost. A přemísťovali obrovské sochy na dlouhé vzdálenosti... Těžko říci, že to bylo jen neexistencí ochočitelných tažných zvířat. Třeba taky hornatý terén... Ale stejně je to divné.
